Délka trasy: cca 3–3,5 km, 120–150 minut. Středně náročná, s převážně rovinatým terénem.
Dramaturgická linka: Okruh sleduje vývoj rodinného bydlení od rané moderny (Kotěra) přes družstevní výstavbu po individualizované vily vrcholného funkcionalismu. Strašnice se v tomto období mění z periferní obce v progresivní rezidenční oblast, kde se potkává avantgarda, středostavovská družstevní výstavba i osobité autorské domy.
1. Jan Kotěra – Vila Františka Trmala (1902–1903)
Vilová 11, čp. 91
- Kotěra jako zakladatel moderní české architektury.
- Vila jako manifest rané moderny: anglické vlivy, práce s hmotou, dřevo, keramické detaily.
- Význam Trmalovy vily pro rozvoj okolní vilové čtvrti.
2. Karel Koníček – Družstevní dvojdomky (1920)
Bylanská 7–9, čp. 325–326; Molitorovská 6–8, 7–9, čp. 321–324
- Poválečná družstevní výstavba jako sociální fenomén.
- Jednoduché, úsporné domy s důrazem na funkčnost.
- Urbanistická skladba – pravidelná síť ulic, zahrady, komunitní charakter.
3. Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Zavadil – Družstevní rodinné domky (1919–1920)
Bylanská 17–45, čp. 305–320; U Hráze 5–11, čp. 301–304
- Spolupráce tří klíčových osobností české moderny.
- Domy jako příklad raného modernismu s tradičními prvky.
- Urbanismus kolonie – rytmus, měřítko, práce s uličním prostorem.
- Srovnání s Koníčkovými dvojdomky.
4. Josef F. Regenerml – Vila Rudolfa Sommera (1923)
Na Třebešíně 38, čp. 487
- Přechod od tradičního pojetí k modernějším formám.
- Vila jako reprezentativní dům střední vrstvy.
- Materiálové řešení, dekorativní prvky, práce s hmotou.
5. Jaromír Krejcar – Vila Karla a Grete Reinerových (1926–1927)
Nad Olšinami 4, čp. 672
- Krejcar jako představitel avantgardy a Devětsilu.
- Vila jako manifest funkcionalismu: pásová okna, plochá střecha, lehkost.
- Osobnost Karla Reinera a kulturní kontext.
6. Viktor Lampl & Otto Fuchs – Vila pro dvě rodiny (1927–1928)
Na Výsluní 8 a 10, čp. 742 a 768
- Dvojvila jako typologický experiment.
- Kombinace funkcionalistických prvků a tradičního členění.
- Práce s terénem a orientací.
7. Eduard Hnilička – Vila Olgy Weignerové (1927–1928)
Počernická 5, čp. 723
- Hnilička jako autor kultivovaných rodinných domů.
- Vila s důrazem na intimitu a obytný komfort.
- Detail, materiály, zahrada.
8. Otto Klein – Vila Bedřicha Denglera (1931–1932)
U Krbu 4, čp. 1101
- Vrcholný funkcionalismus počátku 30. let.
- Hladké fasády, horizontální členění, elegantní proporce.
- Dům jako reprezentativní, ale střídmý.
9. Jaroslav a Vratislav Mayerové – Vila Věry Čihákové (1932)
Počernická 9, čp. 1106
- Rodinné duo Mayerových a jejich rukopis.
- Vila s důrazem na světlo, obytné terasy, elegantní detaily.
- Kontext sousedství – dialog s Denglerovou vilou.
10. František Souček – Vila Antonína a Věry Vichrových (1932)
Černokostelecká 88, čp. 1504
- Funkcionalismus v exponované uliční poloze.
- Práce s hlukem, orientací a soukromím.
- Charakteristické prvky: pásová okna, zaoblené nároží, balkony.
11. Antonín Průšek, Jan Žák (úpravy 1937–1938), Jiří Svoboda (přístavba po 1981) – Vila Valerie Kryšpinové
Pod Strašnickou vinicí 35, čp. 1010
- Dům jako živý organismus – více stavebních etap.
- Původní funkcionalistická vila a její pozdější adaptace.
- Otázka autenticity, památkové hodnoty a přestaveb.
12. Bruno Rücker – Vila Roberta Fraenkela (1937–1938)
U Krbu 16, čp. 1517
- Pozdní funkcionalismus s prvky luxusu.
- Reprezentativní vstup, velkorysé prosklení, elegantní proporce.
- Osobnost stavebníka a kulturní kontext konce 30. let.
13. František a Václav Benešové – Vila Josefa Bohumila Foerstera (1938)
Foersterova 9, čp. 1051
- Vila významného skladatele – propojení architektury a kultury.
- Pozdní funkcionalismus s jemnou dekorativností.
- Dům jako osobní útočiště v dramatické době.